Základy jízdy v terénu (5. díl)

Co si všechno vzít s sebou do terénu

Přilba, brýle a rukavice jsou samozřejmostí za každého počasí

Správné nasazení všech ochranných pomůcek

Jak si správně nastavit před jízdou kolo

Podle typu terénu a vaší tělesné hmotnosti zvolte nastavení tlaku v pneumatikách. Do lehkého terénu na zpevněné prašné nebo asfaltové cesty klidně více přifoukněte, bude vám to rychleji odsýpat. Maximální provozní tlak máte vyznačen na boku pneumatiky. Nevýhodou tvrdších pneumatik je zhoršený komfort jízdy, pneu tolik netlumí nerovnosti. Při jízdě si navíc dejte pozor při průjezdu zatáček, kdy pneumatiky s větším tlakem tolik nedrží na povrchu a mají tendenci rychle ustřelit. Při brždění jde kolo snadněji do smyku.

V terénu, kde bude podklad více rozbitý, tlak lehce odpusťte (cca o jednu atm) Zlepší se přilnavost a tlumení nárazů. Do bláta, mokra nebo hlubokého písku upusťte tlak ještě více. (na cca ½ max. tlaku) Plášť bude více poddajný k terénu a výrazně se zlepší trakce. Nevýhody jsou větší valivý odpor a větší náchylnost na defekt zvenčí, tak i „skřípnutí“ a „procvaknutí“ duše zevnitř o ráfek.

Váha jezdce je také důležitá. Pokud jste lehčí váhová kategorie, nemusíte se tolik bát podhuštěného pláště. Horší to mají těžší jedinci s 80 kg a více. Ti musí foukat více a velký pozor si musí dát u podhuštěných plášťů, kdy výrazně roste riziko defektů.Přesto i pro ně existuje možnost, jak mít tlak v pláštích více pod kontrolou a to výměnnou dušových verzí plášťů a ráfků ze bezdušové ráfky a pneu.

Do nenáročného, lehkého terénu není potřeba s vidlicí nic víc dělat, než jak ji máte nastavenou ze servisu. Tam byla při seřízení zohledněna vaše váha a jízdní styl.

U některých typů vidlic můžete její chod potlačit na minimum a to potočením páčky na jedné z nohou, nebo dálkovým ovládáním na řidítkách. Vidlice se potom chová jako pevná, nepohupuje se, ani když jedete ve stoje. Dá se tak šetřit energie při šlapání.

Stejná možnost platí i pro zadní tlumič, kdy dražší verze mají funkci pro úplné zavření chodu pomocí páčky.

Kdo nemá uzavíratelnou vidlici, může u typů, kde se používá vinutá pružina, nastavit její předpětí regulačním kolečkem, které se nachází na horním konci nohy vidlice. Zašroubováním kolečka se zvýší předpětí pružiny. Ta bude o něco tužší a méně citlivá na podněty z jízdy.

Pokud jste přesně opačný případ a chcete si vyzkoušet jízdu v těžkém terénu s překážkami a skoky, nastavte si, pokud to váš typ vidlice umožňuje, vetší zdvih. Přenastavení zdvihu je otázka chvilky a provádí se opět regulačním kolečkem na noze, kde se místo nastavování předpětí pružiny, reguluje zdvih. Pro citlivější charakteristiku vidlice je vhodné nastavit i „měkčí“ hodnoty pružení a tlumení.

Nejnovější a také nejdražší vidlice mají tzv.inteligentní tlumení, kdy se při jízdě nic nastavuje a vidlice si sama podle terénu pozná, kdy má být „tuhá“ a kdy naopak má 100% plnit svoji funkci pro pohlcování nerovností.

Ze začátku vám zabere asi hodně času, než si odladíte svoje optimální nastavení posedu (výška sedla, řidítek apod.). Poté byste už s ním neměli hýbat. A je jedno, kde a v jakém terénu zrovna jedete. Míry nastavení posedu si zapamatujte nebo si je někde napište. Není od věci si na sedlovce a jiných dílech, které se nastavují si vyznačit míru vysunutí. Ulehčíte si tak hledání nastavení po transportu kola nebo servisu.

Základy správné jízdy

Základům správné jízdy se musíte naučit, „samo“ z nebe to nepřijde. Záleží na tom, kolik vám je let, jak jste na tom se zdravotním stavem a pohybovým nadáním. Je to otázka spíše delšího času, než nasbíráte potřebné zkušenosti a zdokonalíte umění ovládání kola. Jako začátečníci postupujte v tréninku a nácviku jízdy obezřetně a nic neuspěchejte!

Teoretické základy si nastudujte z různých knih, časopisů nebo internetu. Praktické dovednosti je asi nejlepší rozvíjet tak, že na vyjížďky nebudete vyrážet sami, ale najdete si k sobě nějakého zkušeného bikera. Neznáte-li žádného, zajděte do svého oblíbeného cykloshopu a zeptejte se prodavačů na lidi, co jezdí. Určitě vám někoho doporučí. Ze začátku si nevybírejte žádné těžké terény. Spíše se zaměřte na poznávání svého kola a najíždění kilometrů pro vybudování dobré fyzické kondice, bez které se při delších vyjížďkách a v náročnějším terénu neobejdete.

V tréninku postupujte systematicky, neopomíjejte ani rozcvičení a protažení před jízdou a po ní. K monitorování svého stavu používejte měřiče pulzu. Důležitým aspektem je i správná výživa a pitný režim. Při jízdě v terénu se naučte klidnému a rovnoměrnému šlapání. Usnadní vám to více frekvenčně pojatá jízda než silová s pomalou kadencí otáček šlapání. Když jedete, neupínejte pozornost jen na své přední kolo, ale vnímejte i větší vzdálenost před sebou, abyste si mohli správně zvolit stopu.

Pod kopcem si zavčas odřaďte na lehčí převod, především vepředu, na trojpřevodníku. Později v zátahu se vám to už nemusí podařit. Při jízdě po rovině a do kopce využívejte co nejvíce jízdu v sedle. V prudším stoupání musíte dobře pracovat s rozložením těžiště. Pokud bude více na řidítkách, bude vám podhrabávat zadní kolo. Když těžiště posunete příliš do zadu, pozměnu se vám bude zvedat přední kolo.

Jízdu ze sedla používejte hlavně při překonávání větších překážek nebo v rozbitých sjezdech. Čím strmější klesání je před vámi, tím více posouvejte těžiště nad zadní kolo. V těch nejprudších sjezdech se posuňte až za sedlo. Rukama držte pevně řidítka, jedním nebo dvěma prsty s citem brzděte. Paže ale mějte povolené. Používejte více zadní brzdu, i když je méně účinná. S přední pracujte nanejvýš opatrně. Při více dopředu posunutém těžišti hrozí při ostřejším zabrzdění přepadnutí přes řidítka. Hlavně nepanikařte a nejeďte úplně pomalu, jak jen to jde. Jinak hrozí, že o každou menší překážku, kámen nebo kořen se vám zastaví přední kolo a vy půjdete nedobrovolně přes řidítka. Kolo ve sjezdu raději nechte jet, pobere si toho hodně.

Technicky těžší sjezdy, na které si netroufáte, nechte sjet nejdřív zkušenějším bikerem. Podívejte se, jakou cestu si zvolil, na jeho pozici v pedálech a rozložení těžiště. Při jízdě terénem se naučte vnímat podklad, po kterém jedete. Poznávejte jeho zákonitosti, abyste byli schopni reagovat i na jeho nenadálou změnu úpravou rychlosti jízdy, včasným přehozením na lehčí převod, obezřetnějším brzděním, přesunutím těžiště, nadhozením předního kola k zdolání překážky atd. Jinak se jezdí po zpevněné široké lesní cestě, jinak po pěšině plné vystupujících kořenů a kamenů, jinak po písku. Jízda blátem nebo průjezd hlubokého brodu má také svá specifika.